NÁSILÍ NA DĚTECH
TĚLESNÉ TRESTY
V České republice jsou tělesné tresty společností akceptovány a tolerovány díky tradici naší kultury. Z výzkumu vyplývá, že většina dětí má v rodině osobní zkušenost s tělesným trestem a za posledních 10 let je naznačen trend mladých rodičů k nepoužívání tělesných trestů. Typickým, nejčastějším trestem je pohlavek, facka, nejobávanějším trestem je potom výprask předmětem. V této souvislosti je znepokojivé zjištění, že ač jsou tělesné tresty ve školách zakázány, polovina pedagogů na ZŠ přiznává, že občas tělesný trest použije. Trend ve školách naznačuje, že počet tělesně trestajících učitelů se nemění, ale stoupá počet dětí tělesně trestaných. Typickým, nejčastějším trestem je tahání vlasů a kroucení boltce ušního, nejobávanějším trestem je potom štípání a tzv. burák.
Tělesný trest:
- vždy porušuje tělesnou integritu dítěte
- s přibývajícím věkem dítěte ztrácí na účinnosti všechny tresty vázané na tělesné pocity
- primitivní tresty zatlačují dítě k primitivní reakci a brzdí tak vývoj osobnosti
- důležitá je spravedlnost a srozumitelnost potrestání, která často u facek a ritualizovaných pátečních výprasků chybí
- vždy je provázen stresem
- se impresí vzorce sociálního chování ukládá do paměti jako metoda řešení obtížných životních situací a v budoucnu slouží jako návod k jejich řešení
- zvyšuje pohotovost dítěte k agresivnímu chování
- je-li tělesný trest prováděn za pomoci předmětů (v ČR vařečka, řemen, vodítko na psa, ramínko atd.), nebo na citlivou část těla (hlava, bříško, oblast pohlavních orgánů, dlaně a plosky nohou) nebo když po ranách zůstávají na těle stopy, např. otoky, modřiny, škrábance - vždy se jedná o tělesné týrání (definice odborníků)
S takovým tělesným trestem má zkušenost více než třetina českých dětí ve věku 12 let.
Mezi následky tělesných trestů patří: snížené sebepojetí dítěte, sociální dyskomfort dítěte, změny chování dítěte, agresivní chování dítěte, šikanování (dítě krutě tělesně trestané se častěji stává tím, kdo šikanuje), nadměrný stres se svými příznaky a nakonec až útěky k alkoholu, droze, náhradní emocionální vazbě - partě, se kterou se vracejí všechny rány společnosti a také útěky z domova.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem vyvíjejí nevládní organizace a odborníci řadu aktivit k uzákonění zákazu používání tělesných trestů. Velkým příspěvkem bylo projednání Globální iniciativy na dětském summitu OSN a na semináři uskutečněném na půdě Rady Evropy v roce 2002. Řada evropských států již přijala nebo je v procesu tvorby takové právní úpravy, která tělesné tresty nepovoluje.
Zákaz tělesných trestů sám o sobě nic neřeší, znamená to změnu postojů celé společnosti vůči tělesným trestům, vůči násilí ve výchově dětí vůbec a v samé podstatě půjde o změnu kultury výchovy dětí, na jejímž prahu stojíme.
Doporučená literatura:
Tělesné tresty dětí: Vaníčková, Grada Publishing, 2004.
Stop tělesným trestům: Vaníčková, edice Růžová linka, 2004