NÁSILÍ NA DĚTECH
NÁSLEDKY NÁSILÍ NA DĚTECH
Násilí ve formě nenaplněnosti základních potřeb dětí má za následek určité formy chování, mezi které patří výrazná vzdorovitost dítěte, provokativní chování dítěte, vynucování si pozornosti dítětem za každou cenu, problémy ve vztahu k vrstevníkům, poruchy pozornosti, hyperaktivita, impulzivita, nerespektování a porušování soukromí jiných osob, agresivní chování a nedostatečná kultura mezilidské komunikace.
Násilí na dětech odpovídající uvedeným definicím má vždy krátkodobé následky, mezi které patří bolest,
smutek, lítost, pláč, vztek, hněv, zloba, úzkost, strach, agrese. Tyto příznaky
odezní za několik minut, hodin, dní v závislosti na intenzitě násilí, pomoci a
podpoře jaké se dítěti dostalo. V závislosti na tom, jak dítě vnímá konkrétní
agresivní útok, jak se s ním umí vypořádat, na typu osoby, která se útoku
dopustila (osoba klíčová - rodiče či jiná osoba, ke které má dítě silnou
emocionální vazbu nebo osoba a osoba indiferentní - cizí nebo známá - osoba, ke
které dítě není emocionálně navázáno), na skutečnosti, zda se jedná o agresi
ojedinělou či opakovanou, na stupni intenzity agrese, ale také na skutečnosti,
zda se dítěti dostalo oprávněně očekávané sociální pomoci a podpory ze strany
matky a odborné pomoci se objeví s určitým odstupem příznaky dlouhodobé. Dlouhodobé následky násilí znamenají
poškození sociálního zdraví, významně zhoršují prožívání sociálních situací a
bez odborné pomoci provází dítě ohrožené násilím celý život. Rána se spontánně
zahojí, ale zůstává nezpracované trauma, které může kdykoliv pod vlivem stresu
vyplout na povrch a vést k nekontrolovanému chování, výbuchu hněvu apod. Mezi
typické příznaky počítáme obranné reakce, rozmanité somatické stesky, ztíženou
úspěšnost ve škole, v práci, při navazování kamarádských a partnerských vztahů,
sociální izolaci, depresivní symptomatologii a celou škálu sociálně
patologického chování. Sociální nemoci, se kterými se u obětí krutého násilí
často setkáváme, zahrnují: vyhýbavé chování, zvýšenou konzumaci alkoholu a drog,
šikanování, agresivní chování, časné zahájení sexuálního života a promiskuita,
delikventní chování. 
Pro nezasvěceného laika nebo nedostatečně vzdělaného odborníka se potom děti ohrožené násilím se svými projevy dlouhodobých následků stávají dětmi „špatnými", volajícími po potrestání místo toho, aby se jim dostalo co nejvyšší péče a pomoci tak, aby se odstranil vliv násilí, kterému byly vystaveny. Vystavení dítěte násilí znamená jeho významné znevýhodnění a tak jsou tyto děti vlastně diskriminovány, protože jen obtížně mohou naplnit a rozvinout svůj genetický potenciál. Z tohoto důvodu je věcí celé společnosti, aby se stala vnímavější k projevům násilí v mezilidské komunikaci a cílevědomě každý kultivoval svoji komunikaci s okolím. Tolerance a akceptace neviditelných verbálních a nonverbálních agresivních útoků je právě zhoubným podhoubím kruté agrese, kterou si neumíme vysvětlit. Neznamená to jenom agresi namířenou na děti, ale znamená to agresi mezi dospělými v rodině, v zaměstnání, ve společnosti, protože dítě je její součástí.
U dětí, které byly vystaveny kruté opakované agresi ze strany klíčové osoby,
se signifikantně častěji než u dětí vystavených lehčímu jednorázovému ataku
násilí ze strany indiferentní osoby, rozvine posttraumatická stresová porucha.