NÁSILÍ NA DĚTECH
FORMY NÁSILÍ
Násilí na dětech bylo identifikováno a definováno jako syndrom zneužívaného a zanedbávaného dítěte (syndrome child abuse and neglect). Definice zdravotnické komise Rady Evropy z roku 1992 uvádí, že syndrom zahrnuje tělesné, citové a sexuální zneužití, zanedbávání a tzv. systémové týrání a je níže uvedena.
Tělesné týrání je tělesné ublížení dítěti anebo nezabránění ublížení či utrpení dítěte, včetně úmyslného otrávení nebo udušení dítěte, a to tam, kde je určitá znalost či důvodné podezření, že zranění bylo způsobeno anebo že mu vědomě nebylo zabráněno.
V České republice je přibližně 50-60 dětí ročně usmrceno či utýráno k smrti,
dle odhadu jsou tisíce dětí vystaveny tělesnému týrání a statisíce dětí jsou
krutě tělesně trestány. 
Sexuální zneužití je nepatřičné vystavení dítěte pohlavnímu kontaktu, činnosti či chování. Zahrnuje jakékoliv pohlavní dotýkání, styk či vykořisťování kýmkoliv, komu bylo dítě svěřeno do péče nebo kýmkoliv, kdo dítě zneužívá. Takovou osobou může být rodič, příbuzný, přítel, odborný či dobrovolný pracovník nebo cizí osoba. Pohlavní zneužívání se dělí na bezdotykové a dotykové. Bezdotykové zneužívání např. zahrnuje setkání s exhibicionisty a účast na sexuálních aktivitách, kde nedochází k žádnému tělesnému kontaktu, např. vystavování dítěte pornografickým videozáznamům. Dotykové zneužití je takové, kde dochází k pohlavnímu kontaktu, včetně laskání prsou a pohlavních orgánů, pohlavnímu styku, orálnímu nebo análnímu pohlavnímu styku.
Podle intenzity se kontaktní sexuální zneužití dělí na tři stupně: lehký - dotýkání a líbání pohlavních orgánů, střední - manipulace s pohlavními orgány s cílem dosažení vzrušení, těžký - dokonaný pohlavní styk. Na základě retrospektivních studií byla identifikována skutečnost, že přibližně 10 % mužů a 15 % žen bylo v ČR v dětství sexuálně zneužito kontaktní formou.
Dívky jsou mnohem častěji sexuálně zneužívány osobou opačného pohlaví z
okruhu blízkých lidí a ke zneužívání dochází opakovaně, zatímco chlapci jsou
častěji předmětem homosexuálního ataku ze strany cizí osoby, které tudíž bývá
jednorázové. Velká skupina souboru uvedla kontakt s exhibicionistou, expozici
pornografií a také jejich vynucenou přítomnost při masturbaci jiné osoby.
Citové týrání zahrnuje takové chování dospělé osoby, které má negativní vliv na citový vývoj dítěte a vývoj jeho chování. Citové týrání může mít formu verbálních útoků na sebevědomí dítěte, opakované ponižování dítěte či jeho zavrhování. Vystavování dítěte násilí nebo vážným konfliktům doma, násilná izolace, omezování dítěte, vyvolávání situace, kdy dítě má skoro stále pocit strachu, kdy je vystaveno dlouhodobé životní nejistotě způsobuje citové ublížení. Nepřiměřené ambice dospělých členů rodiny, dysfunkce rodiny vede často ke stálým útokům na dítě, stejně tak jako když rodiče či vychovatelé mají tendenci udržovat rovnováhu své osobnosti na úkor dítě. To může mít podobu podceňování, nadávání, sekýrování, ignorování, zesměšňování, nerespektování soukromí, odepírání pochvaly či ocenění, přehlížení, ponižování, ječení, podrážděné reakce, negativní nálepkování, zneužívání své autority k rozhodování a nepřiměřené vychvalování cizích dětí.
S jednorázovým atakem citového týrání mají téměř všechny děti, rozhodující je
tedy citové klima, ve kterém děti vyrůstají. Záleží na tom, zda je určité
chování komunikativní normou v rodině nebo zda se jedná o selhání. Významně
nepřiměřené jsou ataky citové manipulace s dětmi formou popouzení při řešení
rozvodových sporů. Rozvod a uspořádání po rozvodu včetně svěření dítěte do péče
je typicky riziková situace pro expozici dětí citovým týráním. Soudy tradičně
svěřují většinu dětí do péče matek, které často brání otcům dětí ve styku s
nimi.
Zanedbávání je pojímáno jako jakýkoliv nedostatek péče, který způsobuje vážnou újmu vývoji dítěte a nebo dítě ohrožuje. Může se jednat o zanedbávání tělesné, citové, zanedbávání výchovy a vzdělání, péče o zdraví, ale také zanedbání ve smyslu přísunu informací apod.
V České republice existují určité komunity, kde je předpoklad určitého stupně
zanedbání. Jde především o neschopnost naplnění citových a duchovních potřeb
dětí v ústavní výchově, děti podnikatelů či velmi zaneprázdněných rodičů, kteří
mají nedostatečně saturovány především sociální, duchovní a někdy i emocionální
potřeby, jde o děti různých etnik žijících na území ČR a jejich vzdělávání v
mateřském jazyce, děti žijící v regionech se znečištěným ovzduším, např. v
Praze, kde jsou vyčerpány jejich adaptační mechanismy na tento stres a nezbývá
jim kapacita ke zvládání dalších obtížných situací, nedostatečnou osvětou rodičů
klesá péče o zubní zdraví dětí, v některých regionech děti nemají možnost
volného pobytu na čerstvém vzduchu atd.
Systémové týrání neboli druhotné ponižování je působeno tím systémem, který byl založen pro pomoc a ochranu dětí a jejich rodin.
Často se v praktickém životě setkáváme s tím, že dítěti je upřeno právo na
informace (např. absence sexuální výchovy, obava informovat dítě o lékařských
zákrocích, jeho pobytu v psychiatrické léčebně), situace, kdy je dítě neprávem
odděleno od rodičů jenom proto, že chybí servis sociální služby, který by tuto
situaci pomohl řešit, zanedbání nebo špatná péče o děti v denních zařízeních,
školách, DD, ústavě, pěstounské rodině či v jiném prostředí, ale také sem patří
např. úzkost způsobená dítěti v rámci jeho kontaktu se soudem - protahování
slyšení, protahování a oddalování procesu, odepření dítěti být slyšeno a
vyslovit svůj názor či přání, ale také nedostatečná nebo neprofesionální pomoc
týranému dítěti a nerespektování věkových zvláštností a vývojových zákonitostí
dítěte při kontaktu s ním a rozhodování o jeho životě. Posledně uvedená
skutečnost se bohužel v praxi často vyskytuje a nedostatečná pregraduální a
postgraduální příprava profesionálů je závažným nedostatkem současných dnů,
která může mít a bohužel má za následek sekundární viktimizaci dětí, které toto
druhotné trauma často poškodí více než prvotní trauma.
Výše uvedené formy násilí na dětech naplňují definici syndromu zneužívaného a zanedbávaného dítěte. Odborníci se shodli na tom, že tento syndrom je však pouze jednou částí tzv. domácího násilí, které kromě něj zahrnuje dvě další formy. Jde o situace, kdy dítě je v roli svědka vystaveno partnerskému/rodičovskému násilí anebo se samo násilí na svých rodičích dopouští.
Pouze z empirických zkušeností víme, že děti se stávají svědkem rodičovského
násilí v období rozpadu manželství a také v situacích, které jsou vyprovokovány
nadměrnou konzumací alkoholu a drog. Ze statistických údajů o počtu
rozpadajících manželství a stoupající konzumaci alkoholu a drog můžeme odhadovat
jak velké skupiny dětí se to bezprostředně týká a jak velká skupina dětí je
ohrožená.
Chceme-li zmínit všechny formy násilí na dětech, nemůžeme opominout komerční zneužívání dětí, které má tři formy.
Patří sem dětská prostituce, která je definována jako zjednání nebo nabízení služeb dítěte k provádění sexuálních aktů za peníze nebo jinou odměnu.
V ČR dětská prostituce existuje, objevila se v posledních letech, kdy překvapila všechny evropské země, ve kterých se také objevila. Ve velkých městech se častěji setkáme s chlapeckou prostitucí a v příhraničních regionech s dívčí prostitucí (odhadovaný průměrný věk dětské prostituce je 16-17 let). Ojediněle byly zaznamenány případy, kdy rodiče sami nabízeli k prodeji své dítě ve věku předškolním nebo mladším školním. V této souvislosti je významné zmínit rizikovou skupinu dětí a mladých dospělých, kterými jsou vedle dětí ohrožených násilím (zanedbáním, sexuálním zneužitím) děti zdravotně postižené.
Druhou formou je dětská pornografie, existuje obrazová a zvuková. Je definována jako zobrazování dítěte při výslovně sexuální činnosti, skutečné nebo simulované nebo vystavování pohlavních orgánů pro sexuální uspokojení uživatele. Zahrnuje výrobu, rozšiřování nebo používání takového materiálu.
Ač je výroba a distribuce dětské pornografie v ČR trestná, vyrábí se různé kategorie a k distribuci se nabízí na řadě lehce přístupných míst. Specifický problém představuje dětská pornografie na Internetu. V souvislosti s tím je třeba upozornit na absenci takových technologických postupů, které budou takové stránky aktivně vyhledávat a blokovat minimálně v těch PC, kterými budou vybaveny školy, zájmové kroužky a internetové kavárny, které jsou dětmi hojně navštěvovány.
Třetí formou komerčního zneužívání dětí je obchodování s dětmi, za
které jsou považovány všechny aktivity zahrnující získávání dětí za účelem
sexuálního vykořisťování jakýmikoliv prostředky: únos, prodej, nákup, poskytnutí
útulku, fingované domácí práce, nabídka brigád, stáže apod. Významným rizikem je
chudoba a děti ulice, ale také Internet zprostředkovávající rozmanité formy
komunikace a nabídek.
Děti bývají často obětí šikanování. Šikanování je forma patologické agrese, je projevem poruchy sociálního zdraví. Existuje ve vertikální rovině, kdy dítě může být předmětem šikanování ze strany rodiče, učitele nebo jiné dospělé autority. Mezi dětmi se často setkáváme se šikanováním v horizontální rovině. Následky krutého šikanování jsou na vývoj dítěte stejně zhoubné jako následky týrání či sexuálního zneužití. K šikanování dojde v takové skupině dětí, kde je vysoká tolerance k násilí, chybí silná pozitivní osobnost dětí, dospělý nerozeznal úvodní varovné signály a ve skupině jsou přítomny potencionální agresor a potencionální oběť.
Dítě, které šikanuje bývá samo často v hloubi duše nešťastné, hluboce se mu
něčeho nedostává, bývá silně zakomplexované a proto má strach, že bude odhaleno
jeho nízké sebepojetí a na jeho ochranu je ochotno čehokoliv. Tedy i šikany,
jejímž mechanismem se zbaví svého strachu tím, že ho předá své oběti a tak
pociťuje silné zadostiučinění, že se ho oběť bojí. To znamená, že oběť
nevystoupí a neodkryje jeho slabiny. Obětí často bývá dítě odlišné, často
„kvalitní", „slušné". Typické pro něho je, že se neumí bránit bezdůvodné agresi.
Šikana je surový a sprostý atak agrese, pro který se oběť obává vyhledat pomoc a
opakovanému ataku agrese čelí sama, často po dlouhou dobu, kdy ztrácí kamarády a
příznivce.
Existují další formy násilí, např. pronásledování dítěte, morální a sexuální obtěžování, ponižující tresty a chování často spojené s tradičními kulturními praktikami, šikanování ve vertikální ose a další formy, kterým dítě může být vystaveno v rodině, škole, při volnočasové či zájmové aktivitě, na ulici, ve vrstevnickém kolektivu, ale také zprostředkovaně při kontaktu s médii a Internetem ve virtuální realitě.
Nelze opomíjet pasivní formu násilí, zanedbávání, jehož dlouhodobým následkem je Langmeyrem a Matějčkem popsaná emocionální a psychická deprivace dětí. Bohužel její ukázkou jsou děti žijící v zařízeních ústavní výchovy, kde deficit zejména v emocionální rovině není ničím kompenzovatelný.